Síla lásky 4
7. 12. 2008
Harry se seznámil s obyvateli hradu. Byli tady služební-kouzelníci, kteří utíkají před zákonem, kde je nespravedlivě odsoudili. Povídal si s nimi a snažil se srovnat s tím, že je na světě sám a jeho rodina se ho pokusila zabít. Trvalo to, ale překonal to. Místní ho naučili jezdit na koni a koncentrovat se. Naučil se nitrobranu a trochu i nitrozpyt. Soustředil se na přírodu a našel její sílu. Naučila ho léčit, její bylinky mu pomáhali a začali ho tak bavit i lektvary. Kouzelníci s ním procvičovali kouzlení a učili ho bojovat. Harry se s nimi spřátelil. Povídal si s rodiči. Jednou se byl projít do lesa a přemýšlel tam. ,Měl bych se vrátit. Jsem pryč už strašně dlouho. Celé léto a teď už je listopad. Přijdu tam na štědrý den.' Rozhodl se Harry.
Dárky pro přátele našel v lese. Každému z nich dal kámen a každý je chránil, ikdyž byli všechny jiné. Bylo to tím, že byli darovány z přátelství a lásky. Zavolal Lill. ,,Lill, já se vracím do Bradavic, ale byl bych rád, kdyby jsi toto dala mým přátelům k dárkům k vánocům.'' Lill přikývla a dárky převzala. ,,Pak se sem prosím vrať.'' Lill zmizela a za pár minut se vrátila. ,,Nehceš jít semnou?'' Lill byla tak nadšená, že mu skočila okolo krku. ,,To znamená ano?'' Zeptal se Harry. Lill ho pustila. ,,Moc ráda.''
Další den si Harry vše sbalil a se všemi se rozloučil. Dostal od nich spustu dárků a sám jim všem dárky dal. ,,Jsem rád že jsem vás všechny poznal, ale musím se vrátit do Bradaic.'' Všichni to věděli a slíbili mu, že až bude poslední bitva, tak všichni přijdou bojovat na jeho stranu. Harry jim poděkoval a Lill je přenesla do Bradavic. Objevili se ve Vztupní síni, byla zrovna večeře. Harry se otočil na Lill. ,,Jdeš semnou?'' Lill zakroutila hlavou. ,,Toto je tvůj čas. Já počkám v ložnici.'' ,,Je tady spousta skřítků v kuchyni pokud se chceš s někým seznámit.'' Mrkl na ni Harry a Lill zmizela. Harry se otočil ke dveřím. ,Teď nebo nikdy.' Řekl si a oteřel dveře.
Dveře se s rachotem otevřeli a všichni se na něj podívali. ,A jéje.' Řekl si. Stál tam a on se na něj dívali. Nikdo se ani nepohnul, dokonce i Brumbál ztuhl. ,,Ahoj.'' Řekl do ticha a odevšad se ozval burácivý pokřik a pískot. Spousta lidí se k němu rozběhla a objala ho. Jiní skákali na místě a tleskali. Harry se tomu podivil a pohlédl k profesorskému stolu. Brumbál se už zase usmíval a McGonagalová pořád v rude držela číši, jak se chtěla napít, ale také se smála. Harry riskl pohled na Snapea. Ten se na něj díval a i na tu dálku bylo vidět, že měl na tváři uvolněný pohled. Když se všichni uklidnili a posadili se na svá místa, Brumbál ho přivítal. Všichni se ho vyptávali, ale Harry se vyhýbal odpovědím, ale nikomu to nevadilo. Seděl vedle Rona a Hermiony, kteří se drželi za ruce. Večer se vydal s Ronem a Hermionou do společensky a nakonec se všichni tři usádlili v chlapeckých ložnicích.
Harrymu na posteli seděla Lill. ,,Jak to dopadlo?'' Zeptala se jakmile vešli. Ron i Hermiona byli jejím chváním zaskočeni. ,,No nejdříve bylo ticho a pak se na mě všichni vrhli ani nevím proč, ale jinak to bylo fajn. Byla jsi dole?'' ,,Jo. Je to tam úžasné, jen nechápu, proč to tam mají tak divně utříděné.'' ,,Jak divně?'' Posadil se Harry vedle ní na postel. Ron s Mionou si sedli na ronovu postel a poslouchali. ,,No když tam vejdeš tak nic nedává smysl. Všichni dělají všechno a nic není utříděné jako u nás. Já se divím že se v tom nepřerazí.'' Někdy mezi řečí si Harry lehl a Lill si položila hlavu na jeho břicho. ,,No to víš. Nejspíš jim to vyhovuje.'' ,,Nebo jim nikdo neřekl, jak to mají dělat.'' ,,Nebo.'' Usmál se Harry. Ron a Hermiona na ně třeštili oči.,, Mimochodem Lill toto jsou Ron s Hermionou, jak jsem o nich mluvil. Hermiono, Rone, toto je Lill, domácí skřítka a fajn člověk na pokec.'' ,,Ahoj.'' Pozdravili všichni tři najednou. Harry se zamyslel. ,,Myslíš, že byl dobrý nápad se vracet?'' ,,Myslím, že byl výborný. Měl jsi to tam rád, ale moc jsi se chtěl vrátit, bylo to na tobě dost vidět. I ostatní to poznali.'' ,,Opravdu?'' Podivil se Harry. ,,No jasně. Čím dál více jsi chodil do lesa a to už jsi dávno zvládl její magii. Stýskalo se ti.'' Harry si povzdechl. ,,Asi máš pravdu.'' Ron si lehl na poslel a Hermiona mu na rameno. Harry koukal do stropu a poslouchal jak jeho přátelé usínají.
Kolem dvanácté se opatrně, tak aby Lil nevzbudil, zvedl a šel se projít. Zjistil, že došel až ke kabinetu profesora lektvarů. Měl pro něj ještě jeden dárek, ale bylo už pozdě a profesor podle Harryho mínění už spal a tak to Harry nechal před jeho kabinetem levitovat a zajistil to kouzlem, kdy to mohl vidět jen ten, kdo má na sobě takový kámen jako Snape (Harry jej vidí taky, protože mu ten kámen dal). Vrátil se zpátky do věže a usnul.
Další den se ráno vzbudili a rozbalili si dárky. Pak šli na snídani. Tam si ty dvě hrdličky pořádně prohlédl a všiml si že oba měli na krku jeho přívěsek. Měli ho všichni, komu je poslal. Ron, Hermiona, Ginny, Dean, Seamus, Neville, Lenka a další, dokonce i profesoři McGonagallová, Brumbál a k Harryho překvapení si ho vzal i Snape. Nikdo jiný to nemohl vidět, protože byl pod oblečením, ale Harry viděl jejich energii a to jen díky učení lesa.
Pustili se do snídaně a povídali si. Harry se jich vyptával, co vše zvládli za ten půlrok a co se má doučit. Harry je poslouchal a zjistil, že už vše umí a ještě hodně navíc. Po snídani si obešel všechny profesory a omluvil se jim za nepřítomnost. Se všemi se domluvil na srovnávacích testech. Každý se ho vyptával, jak mu je a kde byl, ale tyto otázky zůstávali nevyslyšeny. Harry tak chránil obyvatele hradu.
Byl se omluvit i řediteli a ten ho nadšeně přivítal. ,,Harry!'' Vykřikl radostně, jakmile vešel do místnosti. ,,Dobrý den pane řediteli.'' Pozdravil Brumbála a posadil se na nabízenou židli. ,,Jak ses měl a jsi v pořádku? Kde jsi byl? Nic se ti nestalo? Jak jsi-'' ,,Pane řediteli!'' Zadržel ho Harry, protože Brumbál mluvil tak překotně, že se ani nestačil nadechovat. ,,Mám se skvěle a jsem v pořákdu.'' Ujistil ho Harry. Brumbál se na něj díval, jako by se mu vrátil ztracený syn. ,,Přišel jsem se omluvit za svou nepřítomnost. Léčil jsem se a následně i studoval a utříďoval si myšlenky.'' Brumbál chápavě přikývl. ,,Kdyby jsi cokoli potřeboval, jsem tady. Můžeš přijít kdykoli.'' Harry se usmál a přikývl. ,,Omluvte mě pane řediteli, ale ještě se musím jít omluvit profesorovi Snapeovi.'' Harry vztal a vydal se z ředitelny.
Dárky pro přátele našel v lese. Každému z nich dal kámen a každý je chránil, ikdyž byli všechny jiné. Bylo to tím, že byli darovány z přátelství a lásky. Zavolal Lill. ,,Lill, já se vracím do Bradavic, ale byl bych rád, kdyby jsi toto dala mým přátelům k dárkům k vánocům.'' Lill přikývla a dárky převzala. ,,Pak se sem prosím vrať.'' Lill zmizela a za pár minut se vrátila. ,,Nehceš jít semnou?'' Lill byla tak nadšená, že mu skočila okolo krku. ,,To znamená ano?'' Zeptal se Harry. Lill ho pustila. ,,Moc ráda.''
Další den si Harry vše sbalil a se všemi se rozloučil. Dostal od nich spustu dárků a sám jim všem dárky dal. ,,Jsem rád že jsem vás všechny poznal, ale musím se vrátit do Bradaic.'' Všichni to věděli a slíbili mu, že až bude poslední bitva, tak všichni přijdou bojovat na jeho stranu. Harry jim poděkoval a Lill je přenesla do Bradavic. Objevili se ve Vztupní síni, byla zrovna večeře. Harry se otočil na Lill. ,,Jdeš semnou?'' Lill zakroutila hlavou. ,,Toto je tvůj čas. Já počkám v ložnici.'' ,,Je tady spousta skřítků v kuchyni pokud se chceš s někým seznámit.'' Mrkl na ni Harry a Lill zmizela. Harry se otočil ke dveřím. ,Teď nebo nikdy.' Řekl si a oteřel dveře.
Dveře se s rachotem otevřeli a všichni se na něj podívali. ,A jéje.' Řekl si. Stál tam a on se na něj dívali. Nikdo se ani nepohnul, dokonce i Brumbál ztuhl. ,,Ahoj.'' Řekl do ticha a odevšad se ozval burácivý pokřik a pískot. Spousta lidí se k němu rozběhla a objala ho. Jiní skákali na místě a tleskali. Harry se tomu podivil a pohlédl k profesorskému stolu. Brumbál se už zase usmíval a McGonagalová pořád v rude držela číši, jak se chtěla napít, ale také se smála. Harry riskl pohled na Snapea. Ten se na něj díval a i na tu dálku bylo vidět, že měl na tváři uvolněný pohled. Když se všichni uklidnili a posadili se na svá místa, Brumbál ho přivítal. Všichni se ho vyptávali, ale Harry se vyhýbal odpovědím, ale nikomu to nevadilo. Seděl vedle Rona a Hermiony, kteří se drželi za ruce. Večer se vydal s Ronem a Hermionou do společensky a nakonec se všichni tři usádlili v chlapeckých ložnicích.
Harrymu na posteli seděla Lill. ,,Jak to dopadlo?'' Zeptala se jakmile vešli. Ron i Hermiona byli jejím chváním zaskočeni. ,,No nejdříve bylo ticho a pak se na mě všichni vrhli ani nevím proč, ale jinak to bylo fajn. Byla jsi dole?'' ,,Jo. Je to tam úžasné, jen nechápu, proč to tam mají tak divně utříděné.'' ,,Jak divně?'' Posadil se Harry vedle ní na postel. Ron s Mionou si sedli na ronovu postel a poslouchali. ,,No když tam vejdeš tak nic nedává smysl. Všichni dělají všechno a nic není utříděné jako u nás. Já se divím že se v tom nepřerazí.'' Někdy mezi řečí si Harry lehl a Lill si položila hlavu na jeho břicho. ,,No to víš. Nejspíš jim to vyhovuje.'' ,,Nebo jim nikdo neřekl, jak to mají dělat.'' ,,Nebo.'' Usmál se Harry. Ron a Hermiona na ně třeštili oči.,, Mimochodem Lill toto jsou Ron s Hermionou, jak jsem o nich mluvil. Hermiono, Rone, toto je Lill, domácí skřítka a fajn člověk na pokec.'' ,,Ahoj.'' Pozdravili všichni tři najednou. Harry se zamyslel. ,,Myslíš, že byl dobrý nápad se vracet?'' ,,Myslím, že byl výborný. Měl jsi to tam rád, ale moc jsi se chtěl vrátit, bylo to na tobě dost vidět. I ostatní to poznali.'' ,,Opravdu?'' Podivil se Harry. ,,No jasně. Čím dál více jsi chodil do lesa a to už jsi dávno zvládl její magii. Stýskalo se ti.'' Harry si povzdechl. ,,Asi máš pravdu.'' Ron si lehl na poslel a Hermiona mu na rameno. Harry koukal do stropu a poslouchal jak jeho přátelé usínají.
Kolem dvanácté se opatrně, tak aby Lil nevzbudil, zvedl a šel se projít. Zjistil, že došel až ke kabinetu profesora lektvarů. Měl pro něj ještě jeden dárek, ale bylo už pozdě a profesor podle Harryho mínění už spal a tak to Harry nechal před jeho kabinetem levitovat a zajistil to kouzlem, kdy to mohl vidět jen ten, kdo má na sobě takový kámen jako Snape (Harry jej vidí taky, protože mu ten kámen dal). Vrátil se zpátky do věže a usnul.
Další den se ráno vzbudili a rozbalili si dárky. Pak šli na snídani. Tam si ty dvě hrdličky pořádně prohlédl a všiml si že oba měli na krku jeho přívěsek. Měli ho všichni, komu je poslal. Ron, Hermiona, Ginny, Dean, Seamus, Neville, Lenka a další, dokonce i profesoři McGonagallová, Brumbál a k Harryho překvapení si ho vzal i Snape. Nikdo jiný to nemohl vidět, protože byl pod oblečením, ale Harry viděl jejich energii a to jen díky učení lesa.
Pustili se do snídaně a povídali si. Harry se jich vyptával, co vše zvládli za ten půlrok a co se má doučit. Harry je poslouchal a zjistil, že už vše umí a ještě hodně navíc. Po snídani si obešel všechny profesory a omluvil se jim za nepřítomnost. Se všemi se domluvil na srovnávacích testech. Každý se ho vyptával, jak mu je a kde byl, ale tyto otázky zůstávali nevyslyšeny. Harry tak chránil obyvatele hradu.
Byl se omluvit i řediteli a ten ho nadšeně přivítal. ,,Harry!'' Vykřikl radostně, jakmile vešel do místnosti. ,,Dobrý den pane řediteli.'' Pozdravil Brumbála a posadil se na nabízenou židli. ,,Jak ses měl a jsi v pořádku? Kde jsi byl? Nic se ti nestalo? Jak jsi-'' ,,Pane řediteli!'' Zadržel ho Harry, protože Brumbál mluvil tak překotně, že se ani nestačil nadechovat. ,,Mám se skvěle a jsem v pořákdu.'' Ujistil ho Harry. Brumbál se na něj díval, jako by se mu vrátil ztracený syn. ,,Přišel jsem se omluvit za svou nepřítomnost. Léčil jsem se a následně i studoval a utříďoval si myšlenky.'' Brumbál chápavě přikývl. ,,Kdyby jsi cokoli potřeboval, jsem tady. Můžeš přijít kdykoli.'' Harry se usmál a přikývl. ,,Omluvte mě pane řediteli, ale ještě se musím jít omluvit profesorovi Snapeovi.'' Harry vztal a vydal se z ředitelny.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
