Nalézt otce 2
7. 12. 2008
V BRADAVICÍCH:
Hermiona s Ronem běželi k hradu co jim síly stačili. Vběhli do hradu a zamířili rovnou do Velké síně, kde si mysleli, že bude Brumbál, ale ten tam ještě nebyl a tak se vydli do ředitelny. Chrlič poznal, že je to důležité a raději jim uhnul z cesta. Hermiona rozrazila dveře ředitelny a našla ředitele klidně sedět za svým stolem. ,Takže to ještě neví' pomyslela Miona. ,,Pane řediteli, Harry - oni-'' Miona byla tak udýchaná, že nemohla ani mluvit. ,,Unesli ho-'' ,,Z vlaku.'' Dodal Ron. Nestane se často, že by ředitele Bradavic něco rozhodilo, ale teď byl v šoku. ,,Cože?!? Jakto?!'' Vykřikl Brubál a rázoval po místnosti sem, tam a pořád dokola. ,,Ve dvě hodiny zastavili vlak Smrtijedi. My jsme celou dobu hledali Harryho, a viděli jsme jen, když jsme našli jeho vagón, že ti smrtijedi zmizeli a Harryho jak jde k nějakému Smrtijedovi a nám jen řekl: ,Sbohem'. Pak oba zmizeli.'' Řekla Miona. ,,My s Mii jsme pak šli do nejblišího kupé a sepsali co slyšeli a i v celém vagónu a prošli celý vlak jestli se nikomu nic nestalo. Tady to máte.'' Podal mu Ron pergameny s výpověďmi těch dětí. Posadil se do křesla a stáhl sebou i Mionu. ,,Zmizel jen on. Obětoval se.'' Zašeptala Miona. ,,Jak ho z tama dostaneme?'' Zeptala se Hermi a Brumbál na ni pohlédl. Její oči byli plné naděje, ale i kruté reality, strachu o přítele a bezmoci, protože věděla, že není skoro žádná šance ho od tamtud dostat tak brzo, jak by chtěli. ,,Běžte do Velké síně. Já večer svolám řád a vy jste zde vítaní.'' Oba se zvadli a vydali se do Velké síně.
Posadili se k Nebelvírskému stolu a hleděli před sebe. S nikým nemluvili a skoro nic kolem sebe nevnímali, ani zařazování ani přátele, kteří na ně mluvili. Vytrhl je až Brumbál, který se stloupl na zahajovací proslov. ,,Letošní rok začíná otřesným zážitkem. Z vlaku byl unesen jeden student. Jen jeden a jak jste si již nejspíš všimli byl to Harry Potter. Nechal se jimi odvést, aby se nikomu ve vlaku nic nestalo. Buďte si jisti, že ho odtamtud dostaneme a prosím vás, aby jste ani letos nechodili do Zapovězeného lesa......'' Dál už ti dva zase neposlouchali, protože to slyšeli každý rok a nikdy se tím neřídili.
U VOLDEMORTA:
Harry tady byl deset dní a pořád to bylo dokola. Přijdou pro něho a mučí ho. Zatím jen pro zábavu a bez otázek, ale mučí. Kletby, lektvary a biče se střídají s hořkou pravidelností a když ho odtáhnout zpět do cely, hodí ho na zem a nechají být. Někdy za ním pošlou profesora lektvarů, aby ho vyléčil, dokud jim neřekne, co chce vědět. Tyto chvíle jsou pro Harryho vzácné. Opět seděl v cele opřený o zěď po jednom mučení, když se otevřeli dveře. ,,Co tady chcete? Teprve jste mě sem dotáhli, ještě není čas na další kolečko.'' Dveře se opět zavřeli, ale někdo byl uvnitř. ,,Pottere, to jsem já, profesor Snape.'' Harry otevřel oči. ,,No to je dost, že jste se tady konečně objevil. Chtěl jsem se zeptat: Máte radost z toho, že jsem tady a on mě mučí? To ve třídě dělat nemůžete.'' Snape ztuhl. ,,Nemám z toho radost. Jsem tady, abych vás dostatečně vyléčil.'' Snape vytáhl hojivou mast a nanášel je na rány. Harry poznal, že je tam i něco na znecitlivnění. Snape zavřel nádobku a chtěl vztát, ale zastavilo ho něco co nečekal. ,,Pane? Chtěl bych se omluvit.'' ,,Za co?'' Nechápal Snape a díval se chlapci do tváře. ,,Za to co jsem těď řekl, za chování ve třídě a škole. Za chování mého otce a všech pobertů. Je mi to tak líto a ještě víc je mi líto to, že abych na to přišel musel jsem být tady a projít tímto. Máte pravdu jsem zabedněnec. A chci vám i poděkovat za ten znecitlivějící balzám.'' Snape neveřil tomu co mu teď Potter řekl. ,,Omluva se přijmá.'' Snape se zvedl a u dveří se otočil. ,,Není zač.'' Další mučení nebylo díky Snapeovi tak těžké přežít. Vždy když ho mučil a on zahlédl ty černé oči ulevilo se mu, protože věděl že není sám.
Hermiona s Ronem běželi k hradu co jim síly stačili. Vběhli do hradu a zamířili rovnou do Velké síně, kde si mysleli, že bude Brumbál, ale ten tam ještě nebyl a tak se vydli do ředitelny. Chrlič poznal, že je to důležité a raději jim uhnul z cesta. Hermiona rozrazila dveře ředitelny a našla ředitele klidně sedět za svým stolem. ,Takže to ještě neví' pomyslela Miona. ,,Pane řediteli, Harry - oni-'' Miona byla tak udýchaná, že nemohla ani mluvit. ,,Unesli ho-'' ,,Z vlaku.'' Dodal Ron. Nestane se často, že by ředitele Bradavic něco rozhodilo, ale teď byl v šoku. ,,Cože?!? Jakto?!'' Vykřikl Brubál a rázoval po místnosti sem, tam a pořád dokola. ,,Ve dvě hodiny zastavili vlak Smrtijedi. My jsme celou dobu hledali Harryho, a viděli jsme jen, když jsme našli jeho vagón, že ti smrtijedi zmizeli a Harryho jak jde k nějakému Smrtijedovi a nám jen řekl: ,Sbohem'. Pak oba zmizeli.'' Řekla Miona. ,,My s Mii jsme pak šli do nejblišího kupé a sepsali co slyšeli a i v celém vagónu a prošli celý vlak jestli se nikomu nic nestalo. Tady to máte.'' Podal mu Ron pergameny s výpověďmi těch dětí. Posadil se do křesla a stáhl sebou i Mionu. ,,Zmizel jen on. Obětoval se.'' Zašeptala Miona. ,,Jak ho z tama dostaneme?'' Zeptala se Hermi a Brumbál na ni pohlédl. Její oči byli plné naděje, ale i kruté reality, strachu o přítele a bezmoci, protože věděla, že není skoro žádná šance ho od tamtud dostat tak brzo, jak by chtěli. ,,Běžte do Velké síně. Já večer svolám řád a vy jste zde vítaní.'' Oba se zvadli a vydali se do Velké síně.
Posadili se k Nebelvírskému stolu a hleděli před sebe. S nikým nemluvili a skoro nic kolem sebe nevnímali, ani zařazování ani přátele, kteří na ně mluvili. Vytrhl je až Brumbál, který se stloupl na zahajovací proslov. ,,Letošní rok začíná otřesným zážitkem. Z vlaku byl unesen jeden student. Jen jeden a jak jste si již nejspíš všimli byl to Harry Potter. Nechal se jimi odvést, aby se nikomu ve vlaku nic nestalo. Buďte si jisti, že ho odtamtud dostaneme a prosím vás, aby jste ani letos nechodili do Zapovězeného lesa......'' Dál už ti dva zase neposlouchali, protože to slyšeli každý rok a nikdy se tím neřídili.
U VOLDEMORTA:
Harry tady byl deset dní a pořád to bylo dokola. Přijdou pro něho a mučí ho. Zatím jen pro zábavu a bez otázek, ale mučí. Kletby, lektvary a biče se střídají s hořkou pravidelností a když ho odtáhnout zpět do cely, hodí ho na zem a nechají být. Někdy za ním pošlou profesora lektvarů, aby ho vyléčil, dokud jim neřekne, co chce vědět. Tyto chvíle jsou pro Harryho vzácné. Opět seděl v cele opřený o zěď po jednom mučení, když se otevřeli dveře. ,,Co tady chcete? Teprve jste mě sem dotáhli, ještě není čas na další kolečko.'' Dveře se opět zavřeli, ale někdo byl uvnitř. ,,Pottere, to jsem já, profesor Snape.'' Harry otevřel oči. ,,No to je dost, že jste se tady konečně objevil. Chtěl jsem se zeptat: Máte radost z toho, že jsem tady a on mě mučí? To ve třídě dělat nemůžete.'' Snape ztuhl. ,,Nemám z toho radost. Jsem tady, abych vás dostatečně vyléčil.'' Snape vytáhl hojivou mast a nanášel je na rány. Harry poznal, že je tam i něco na znecitlivnění. Snape zavřel nádobku a chtěl vztát, ale zastavilo ho něco co nečekal. ,,Pane? Chtěl bych se omluvit.'' ,,Za co?'' Nechápal Snape a díval se chlapci do tváře. ,,Za to co jsem těď řekl, za chování ve třídě a škole. Za chování mého otce a všech pobertů. Je mi to tak líto a ještě víc je mi líto to, že abych na to přišel musel jsem být tady a projít tímto. Máte pravdu jsem zabedněnec. A chci vám i poděkovat za ten znecitlivějící balzám.'' Snape neveřil tomu co mu teď Potter řekl. ,,Omluva se přijmá.'' Snape se zvedl a u dveří se otočil. ,,Není zač.'' Další mučení nebylo díky Snapeovi tak těžké přežít. Vždy když ho mučil a on zahlédl ty černé oči ulevilo se mu, protože věděl že není sám.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář